#06: Jak vychováváme děti a jak v tom stále luxusně plaveme

#06: Jak vychováváme děti a jak v tom stále luxusně plaveme

Synové č. 1, 2, 3, 5 a 6 nevyžadují žádní změny v mé metodě výchovy. Syn č. 1 a 2 jsou dospělí. Co jsem v mládí u nich zanedbal, teď už nezměním. Syn 3 a 5 snadno zapadnou do kolektivu. Synovy číslo šest každý den říkám: „Buď prosím tě tabulkové dítě! Vlez se do požadovaného percentilu, ať nenaštveme doktorku! Neměj žádnou odchylku, ať nenaštveme učitelku! Nebuď v něčem moc dobrý, ať nenaštveme rodinu. Nebuď bubeník, ať nenaštveme sousedy. Buď svůj, ale jen v mezích systému! Věřím ti. Nezklam mně.“
Syn č. 4 je jiný, je totiž chytrý. Jasně, vaše dítě je také chytré. O tom nepochybuju. To naše je však chytré jiným způsobem. Na rozdíl od Vašeho chytrého dítěte, to naše vnímá a popisuje svět jinak. Jeho svět je uspořádán. I chaos v hlavě má svou pevně danou přihrádku. Myslím, že je modrá. V ní má věci, kterým ještě neporozuměl – jako třeba objímání z radosti, proč si lidé přejí k svátku, proč jsou vánoce 24. prosince a ne 23. nebo 25. (když už v tom katolíci dělali takový zmatek, pak je jedno který den to bude). Proč se všechny večerníčky nedají přetáčet tam a zpět. Proč pan prezident nemá zájem o robota, jenž by pomohl všem lidem od práce. Proč je neděle posledním dnem v týdnu a proč mají boty tak nepraktickou věc, jako jsou tkaničky. Lecos ho dokáže rozohnit. Třeba takový špinavý flek na triku staršího bratra. Ten flek ho dokonale rozpaluje a nedá pokoj v mrčení, dokud si bratr triko nevymění.
Po neshodách, ne to není správný výraz, po nekompatibilně našeho syna č. 4, zvaného Sheldon, jsme ho přihlásili do jiné školky. Soukromé. Montessori. Vždyť taková škola musí být pro našeho Einsteina jako dělaná. Libovali jsme si s manželkou nad našim rozhodnutím. Byla to skvělá volba. – Nebyla. Ale to nechci předbíhat! Ještě není konec tohoto podcástu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *